KALUŽ A ODEBRÁNÍ VLASTNÍ SÍLY

Už je to nejedno jaro zpět, no ten výjev si pamatuji v plné barevnosti do teď.

Kaluž, s řádnou vrstvou bahínka uprostřed a v ní na ručkách a nožičkách uvízlé dítě. Chlapec, ještě maličký, možná tak dvou tří letý.. Bylo vidět, jak hledá řešení, cestu ven. Jemně nasáklé rukávky i nohavičky světlého oblečení se začínaly barvit do barvy bahenitého odstínu a babička stojící opodál rozdávala dobře míněné rady. 

A jak to dopadlo? To vám hned povyprávím. 

Uvědomuji si opakovaně u tohoto výjevu z mé minulosti, jaké to je, když jsme v temnotě, řešíme uvnitř sebe nějakou pro nás náročnou situaci a lidé okolo nás se nám snaží různými způsoby pomoci ven.

Dochází mi na této situaci, že péče mnohých lidiček je často vedená jejich láskou ke mně. Stejně jako zase jindy moje péče vůči člověku v mé blízkosti. A ano, s tou nejlepší snahou uvnitř nás se snažíme pomoci, poradit, utěšit, pozvednout, vytáhnout z bláta okolností a prožitků..

A co je tím, co skutečně potřebujeme všichni? Co opravdu pomůže?

Chlapec z příběhu chvíli zkoušel pár věcí z toho, co mu radila babička. No, k opuštění kaluže to nevedlo. Nefungovalo to a náš milý malý hrdina nakonec s bezradným a bezmocným pohledem na babičku a srdceryvným hořekováním ulehl doprostřed kaluže, do místa s největším množstvím bláta a stal se bezmocnou obětí celé situace. Věřím, že by našel sílu i cestu ven. Sám. Jen by potřeboval ubezpečit o své síle, o tom, že to zvládne. Namísto rad mít jen plnou přítomnost babičky. Prosté setrvání s ním s empatií a důvěrou v jeho vlastní sílu a řešení. Možná se v hlavě babičky i klučíka odehrával jejich vlastní příběh..

Možná je to jen moje zpráva, pro mou duši, pro mé srdce, pro řešení situací, kdy jsem já nebo někdo blízký "v blátě"..

Co pomáhá, skutečně pomáhá vám, drazí přátelé? 

A co vám nepomáhá, když se ocitnete v životní "kaluži"?

Moc bych si přála být člověkem, který umí s druhým skutečně být.

Být plně přítomný. Tam, kde druhá lidská bytost právě je. A tak jak je. 

Nechat odvíjet jeho příběh. Jeho vyjití z kaluže ven z vlastní síly, ve vlastním čase, s vlastním originálním řešením vyrostlém ze zralosti v jeho srdci, v jeho duši..

Bez rad a dobře míněných přání netahat druhého z jeho zažívaného životního bláta..

Podpořit spolu bytím to, kým skutečně je.

Podpořit svou tichou přítomností jeho znovu nalezení, či naprosté ztracení vlastní síly..

Tam, v těchto okamžicích, tam se mění svět. 

Tam se proměňují naše srdce k opravdovosti.

Tam je ukryta naše plná síla.