Kdo jsem?

Když začnu zkoumat odpověď
na otázku "Kdo jsem?",
objevím, že je v ní ukryto
tolik oblastí a zákoutí
naprosto neprobádaných a neobjevených,
kde se snadno ztratím nebo zapomenu...
Odpovědí může být třeba i to,
co mám ráda, co ráda dělám a s kým,
jaká místa, květiny, stromy, zvířata, lidi,
káva, čaj, čokoláda jsou mými oblíbenými....
Pokaždé, když začnu hloubat nad otázkou,
kdo jsem, dojdu k tolika zajímavým objevům.
A na konci se obyčejně rozplynu
v nekonečnu toho,
že jsem hlavně nikdo.
Nikdo ve srovnání s cestou do nitra okolního světa.
Nikdo ve srovnání s cestou do oblak a ještě dál,
až na konec Vesmíru a kdo ví čeho za ním,
pod ním, nad ním a v něm.
Také mohu vybrat možnost popisu
mého vnějšího výzoru,
který by bylo ale třeba aktualizovat
v závislosti na čase a prožitcích,
které mi přichází do života.
Pokud se budu věnovat vnitřnímu světu,
prožívání právě probíhající chvíle,
také to bude něco málo o tom, kdo jsem.
Určitě vím, že se dostanu pouze ke zlomku odpovědi
a nekonečnému oceánu dalších skutečností,
které nebudou zohledněny,
ani jim nebude dopřána pozornost.
To, kdo jsem, vystihuje i část mých myšlenek
na další témata k výběru
a návrat zpět ke zvolenému Kdo jsem?
Tolik možností, které zůstanou nedotčeny,
neobjeveny, nepopsány, nenavštíveny.
Také mohu otázku otočit a prát se Jsem kdo?
Kdo je součást nikdo i někdo.
Takže kdo je něco mezi nic a něco.
A možná právě toto vystihuje nejvíce to,
jak přistupovat k tomu, kdo jsem.
Mít na paměti, že jsem něco mezi nic a něco.
Nic vystihuje křehkost bytí samotného.
A Něco naopak velkolepost toho,
kde jsem se tu já a další Kdo jsem? bytosti vzali.
Křehkost a velkolepost, malost i ušlechtilost.
Něco přesně mezi tím,
to je prostor, kde mohu objevit to, kdo jsem.
Zdá se, že vystihnout to, kdo jsem,
je záležitost nekonečná,
záležitost každodenní i celoživotní
cesty objevování sama sebe.
Navíc v odrazu k událostem,
okolnostem a bytostem, které potkávám
a se kterými na sebe vzájemně reagujeme
právě v tom momentálním rozpoložení
každého z nás.
Každopádně toto zamyšlení nad tématem,
kdo jsem, bylo a vlastně stále je
příjemně stráveným časem dnešního dne.
Podněcuje ve mně něco kouzelného,
něco, co nelze zachytit ani vystihnout plně slovy.
Plynutí nekonečna,
které se mne na malou chvíli dotklo mého nitra
a předalo mi své dary
z uvědomění si jeho neuchopitelnosti a krásy.
A Kdo jsi ty, jenž jsi dočetl až sem?

 💚🦋🙃
Chceš o tom vyprávět dál?
Pojď se stát hostem mého podcastu Na houpačce.