STAŇ SE ZVÍDAVÝM POUTNÍKEM

Zlobíme se na nemoc,

nepohodlné situace,

lidi, náhody životní,

na menopauzu též,

prostě na cokoliv, 

co nás zasáhne,

co nás zastaví,

co se nás dotkne 

v našich životech.

Jenže, co když je to jen láska, 

která nám skrze tyto situace

položila ruku na rameno

a tiše zašeptala:

Pojď, drahá, pojď už ke mně,

do mé náruče,

uvolni se konečně,

nech v sobě rozprostřít léčivé ticho a klid..

Nech už mne uzdravit, poléčit,

vyladit vše, co si přeješ.

Už nech všechny tvé marné snahy být..

Na tvých cestách řízených myslí a pocity

se jen vzdaluješ od mé možnosti

tě uvnitř mé náruče, klidu a míru nechat spočinout 

a nově zaměřit tvou pozornost k tomu, 

co tu vždy bylo, je a bude,

co nejde získat honbou a bojem,

co už tu je. 

Jen přes všechny ty boje 

a výpravy za touhami to nevidíš.

Staň se zvídavým poutníkem životem..

Věnuj skutečnou pozornost každému oka mžiku,

všemu, co tu už je. 

Nacházej luxus v tom, co je.

Miluj to, co je. Miluj skutečnost. 

Marci