Už mezi nás nepatříš...
Skupinka motýlů tančí svůj motýlí tanec...
Nahoru a dolů, doprava i doleva, šikmo vzhůru i do zatáček.... Často z radosti vykrouží osmičku, nebo jiný tvar. Když je jim blaženě, létají po dráze připomínající tvar srdce. Tančí a tančí, užívají si svou lehkost letu, společné chvíle radosti, schopnost létat a vidět svět z nadhledu. Mezi nimi i Modrásek.
Jednou ráno se Modrásek zastaví, usedne na kopretinu a lehce si povzdechne:"Dnes mi to nějak nejde, ztěžkla mi křídla. No co, tak se budu jenom dívat. Vždyť je na co. Třeba mi půjde se radovat s ostatními, i když budu tady na kopretině... "
Ostatní motýlci chvíli poletují jako každý jiný den. V radosti si nevšímají, že jeden z nich, Modrásek, sedí tamhle na kraji louky na kopretině. Netrvá to dlouho, pár žluťásků přiletí blíž a začnou se Modráska vyptávat:
"Jak to, že nelítáš s námi?"
"Je to přece takový soulad, taková krása, taková radost? Ty už s námi nechceš být v harmonii?" Jeden ze žlutokřídlých motýlků prohodí:"To bys teda měl říct ostatním, že odcházíš, ne? Když jsi nespokojený, tak s námi lítat nemusíš, nikdo tě nenutí."
Modrásek se na něj podívá smutnýma očima a povídá:"Ale já nejsem takhle nespokojený. Jen dnes nemohu létat, moje křídla potřebují v tuhle chvíli něco jiného, ale brzy se k vám zase přidám."
Žluťáskovi to nedá a letí za motýlem, kterého si všichni zvolili jako jejich krále. Lehce se v letu ukloní a povídá:"Králi, Modrásek je nespokojený, víš o tom?"
"Kazí nám společnou radost, měl by odejít."
Král motýlů se zamyslí a neříká nic. Za chvíli přiletí další žluťásek a jako o překot vyhrkne na krále motýlů:"Ten Modrásek je nějaký divný, nelítá. Zdá se, že je to vážné. Měl bys to řešit."
Modrásek zatím nic netuše sedí na kopretině.
Raduje se z letu ostatních motýlů a představuje si, jak se k nim už brzy zase přidá. Jak jeho křídla obnoví svou sílu a schopnost létat s ostatními v harmonii. Sní o té chvilce a zároveň sdílí tu radost, která k němu září z radostně poletujících motýlích kamarádů.
Král motýlů už je ale u konce s rozhodnutím. Právě dosedl na kopretinu vedle Modráska a hlasem připomínajícím soudce na konci jednání soudu pronese:"Donesly se ke mně zprávy, že jsi nespokojený..."
"Proto tě vylučuji z našeho kruhu. Už mezi nás nepatříš."
Modrásek nevěřícně kouká na krále motýlů a s první bolestnou slzou v koutku oka sleduje, jak král odlétá v doprovodu pár žluťásků k ostatním motýlům. Je mu smutno, slzy kanou rychleji, než by čekal a on vůbec, ale vůbec nerozumí, co se stalo. Proč? Co jen udělal? Nebo neudělal? Vždyť si jen sedl na kopretinu, protože mu dnes nešlo létat...