Vděčnost má jednu paradoxní vlastnost

Vděčnost má jednu paradoxní vlastnost...

Zapomenu-li na ni...
Začnu-li kráčet bez ní životem,
celý vesmír se spojí,
aby mi nastavil nohu,
abych zakopla,
abych skončila na kolenou,
sražená k zemi,
dokud znovu nezrodí se
vděčnost uvnitř mé duše
a nezačne mne skrze svůj zpěv
pozvedat vzhůru k nebi....

Často ten okamžik vnímám jako nejhlubší temnotu,
ale je to chvíle těsně před rozedněním...
A přestože se mi nelíbí její první projev,
její první volání mé duše zpět na cestu,
přesto je to ten největší drahokam,
který vlastní každý z nás...

Děkuji!