Vnímáš také lásku ve své rodové linii, ženo?

Poodkryl se ti nějaký příběh tvých předků, který o lásce vypráví?

Včera se mi poodkryl kousek z mojí minulosti..

Zatím jen tak lehounce, ale dává to smysl..

Hodně vnímám v rodině, jak vždy další generace něco vynahrazuje jakoby sobě přes své děti a vnoučata, ale tím moc neprospívá té další generaci, protože je to extrém. 

To, co se jim samotným nedostávalo, to dávají náručí vrchovatou.. 

Došlo mi, že moje mamka celé dětství strádala jako jediná holka doma, kdy byla nucena nosit klučičí oblečení. Měla dva starší a dva mladší bráchy, takže to děda, ač krejčí, nechtěl přešívat.

Jakmile si začala vydělávat sama, zahájila nakupování ženského oblečení a botiček, a tam se to asi otočilo, že si tenhle svůj nedostatek, bolístku z dětství, promítala asi i do mne, jako své dcery. 

A já se začala bránit tomu tlaku protitlakem.Takže čím více mi chtěla dopřát ženské oblečení, tím více jsem já chtěla od toho pryč, protože to nebylo v rovnováze. Tím více jsem se tomu všemu bránila.

Přesto se mi vybavily vzpomínky, kdy jsem se sestřenicemi vytahovala zlaté a stříbrné mamčiny šaty na plesy a zkoušely jsme si je a hrály si na princezny a královny a česaly si různé účesy. Ale která holčička to alespoň jednou nedělala, že? 

Možná proto jsem tak ráda byla s dědou... ten mě do ničeho netlačil, nebo alespoň zpětně nic takového nevnímám. Babička si se mnou naplňovala svou nenaplněnou touhu chodit do divadel, hrát na klavír a studovat. Mamka ženské oblečení a botičky.... a taky sladkosti. 

 I když ty si asi vynahrazuje víc na vnoučatech. 

Je na tom vlastně nesmírně úžasné, že mi to chtěli dopřát.. přestože to sami neměli..

To mi přijde fascinující, vnímám v tom lásku, i když to v konečném důsledku neprospívá. Je za tím láska, sice ve zvláštním odstínu, ale je.VNÍMÁŠ TAKÉ LÁSKU VE SVÉ RODOVÉ LINII, ŽENO?

Vyprávěj, těším se.