ZROZENÍ MUŽSKÉHO PRINCIPU V ČASE ZROZENÍ ZRALÉ ŽENY
V meditaci na ženském kruhu ke mně přišel obraz stromu.
Jedna má linie, mateřská, mne vyživuje a zásobuje skrze obrovský komplex kořenů.
Naproti k otcovské linii vedl jen jeden slabounký, sotva viditelný kořínek.
Úplně jemné vlákýnko, kterým ani není možné, aby procházela výživa ve větší míře, ve větším proudu, neb by se kořínek skrze ten nápor potrhal a přerušil spojení docela.
Také to znamená, že můj kmen stromu, moje stabilita a rovnováha nefunguje podobně jako výživa..
Jsem podporováná jen napolovic a v tak velkém nepoměru, že se můj pomyslný kmen stromu naklání, vyvrací z kořenů.. A protože ta vyživující hojnost na jedné straně převažuje tu druhou oslabenou část mne a nemůže tudíž růst přímo k nebi..
Už v meditaci a pak ještě večer osamotě, když už jsme se se ženami na kruhu rozloučily, jsem započala proces tvoření, kouzlo, které lze na lusknutí prstu ve světě mimo tento udělat s vzácným darem fantazie.
S láskou v srdci a s laskavostí k celému stromu, kmenu i kořenům.
S úctou k tomu, co bylo, co je a bude..
Díky tomuto kouzlu, jsem nechala ten slabý kořínek větvit a růst do Země, do útrob odkud proudí výživa pro vše, co jest.
Z nebe jsem poslala vláhu, osvěžující rosu i déšť..
Také sluneční paprsky v síle, která pomáhá svým světlem prozářit buňky rostlin i nás všech, abychom žili, nestagnovali, neumírali za živa..
Aby naše kořeny mohly přivádět životadárnou sílu a energii do každé naší buňky a píseň, melodie tvoření mohla být zahrána na nástoj vyladěný..
Přesně v té plné vibraci, pro kterou byl vyslán vyprávět o nekonečné Lásce..
Tento obrázek v odkazu a hlavně toto dílo na něm mi vyvolalo spoustu dalších vnitřních pochodů a myšlenek k tomuto tématu. Rozklikni a ponoř se do sebe. A napiš, co vyvolal v tobě. jsem zvědavá.